Instinkt propasti je pojem, se kterým jsem se poprvé setkal při četbě Faktomluvy od Hanse Roslinga. Mám dokonce pocit, že je to sám autor, který tento pojem definoval. Celá Faktomluva určitě stojí za přečtení, ale v této krátké eseji bych se rád věnoval pouze instinktu propasti, což je koncept, který mě z celé knihy zaujal nejvíce.
Co je instinkt propasti? Falešný pocit, že se svět dělí na diametrálně odlišné názorové skupiny, mezi kterými existuje obrovská, nepřekonatelná propast. Typickým dělicím prvkem je v dnešním světě samozřejmě politické přesvědčení, a čím více lidí se světem sdílí to své, tím nám propast připadá větší a hůře překlenutelná. A proč je tento pocit falešný? Protože je založen na nepravdivém, hyperbolickém obrazu reality, k jehož vytvoření značně přispělo přesunutí politické výměny názorů na sociální sítě.
Máme pocit, že se Česká republika dělí na Prahu a zbytek. Na heterosexuály a homosexuály. Na bohaté a chudé. Na zastánce a odpůrce Evropské unie. Máme utkvělou představu, že lidé, které dělí názorová propast, spolu nemají nic společného. Toto uvažování však vytváří nepřekonatelnou překážku pro dialog a vzájemný respekt. Instinktu propasti přitom propadají úplně všechny názorové a věkové skupiny, a pro všechny je stejně toxický. Znemožňuje jakýkoliv rozumný posun politické kultury, znemožňuje skutečnou toleranci k odlišným názorům a přesvědčení.
Je velmi nepříjemné, že problém se postupem času spíše zhoršuje. Zejména v Česku, ale i třeba ve Spojených státech, lze snadno nabýt dojmu, že co se týče vašich názorů na svět, máte dva tábory, ke kterým se můžete přidat. S každým táborem však přichází množství nálepek, kterým se nelze vyhnout, a které u vás budou zastánci opačného tábora předpokládat.
Pravdou však je, že jsme především pořád lidé. Chodíme do práce, jíme, smějeme se, navazujeme mezilidské vztahy, zakládáme rodiny. Pokud si představíme jednotlivé muže a ženy jako množiny vlastností, zjistíme, že jejich průnik je obrovský.
Proto je naprosto nezbytné se instinktu propasti vyvarovat. Spolehněte se, že i s člověkem, který zastává názory zdánlivě neslučitelné s těmi vašimi, máte většinu věcí společných. A to by byla škoda přehlížet.
